Gregg Braden je pro mě velkou inspirací, protože je mi velmi blízký jeho přístup v propojování vědy a spirituality. Dva zdánlivě vzdálené světy, které se jeví, že snad ani propojeny být nemohou. Opak je pravdou. Svět potřebuje toto spojení. Je to stejné, jako když se léčí pouze tělo bez duše, což nemůže přinést skutečné uzdravení, ale pouze hašení požárů ve formě tlumení symptomů a projevů nemoci.

Gregg svojí laskavostí, moudrostí a zdravým rozumem má veškerou výbavu, kterou by měl mít člověk, který posouvá zaběhlá dogmata a mění současné paradigma oddělenosti vědy a spirituality. Z tohoto spojení mohou těžit mnozí na své cestě ke svému skutečnému potenciálu a zdraví.

Přístupy, které mimo jiných razí Gregg jsou pro ty, kteří jsou ochotni převzít skutečnou zodpovědnost za svoje bytí, prožitek a zdraví. Přijetí zodpovědnosti vyžaduje velkou dávku odvahy a také právě laskavosti a vnitřní síly, postavit se svým vnitřním strachům, iluzím a démonům. Je to cesta od nevědomého k vědomému, od role oběti k roli tvůrce. Není to vždy snadná cesta, je však cestou zpátky domů, ke svému skutečnému potenciálu a svému pravému zdravému já.

Převzetí zodpovědnosti za svůj život a zdraví je možnost a pokud tato možnost existuje, tak musí existovat síla, která nám tuto možnost umí zprostředkovat. Touto silou může být naše vůle. Síla vůle je jedním z nejsilnějších hybatelů našich životů. Otázka je, jak naši vůli využíváme, či zneužíváme.

Žijeme v době pandemie lhostejnosti a nemocné společnosti. Tedy většina lidí žije nevědomě v roli oběti, neradostného prožívání života, s hledáním instantního uspokojování svých tužeb a dříve nebo později v nemoci. Pokud existuje svobodná vůle, tak tento stav je naší volbou. A pokud existuje svobodná vůle, můžeme tento stav kdykoliv změnit.

G.B.: Zase velmi krásná otázka, děkuji za ni... Moje zkušenost a moje vědění mi ukazují, že nebyl jeden okamžik, kdy by tento proces nastal. Byl to postupný proces, kdy jsme dali kousek, trošku nás samotných. A to probíhalo postupně v čase, po generace, abychom si zjednodušili život.

Takže když přijde nějaká autorita a řekne, že pokud se vzdáte této svobody, tak váš život bude jednodušší, a je to malá svoboda za jednu generaci, tak si lidé možná řeknou: "Ano, dobře." A potom další generace uslyší: "Když chcete ještě jednodušší svobodu, ještě jednodušší život, vzdejte se ještě dalších svobod..." A najednou zjišťujeme, co jsme ztratili. Vlastně ani nevíme, co všechno jsme ztratili...

Je tady analogie, kterou často slyším ve vědecké komunitě. Možná jste to v české komunitě také slyšeli. Je to o žábě, která je ve vodě. Pokud je voda na začátku studená, a postupně přidáváte teplo, tak žába ve vodě zůstane. Neodejde, protože teplo vzrůstá pomalu, kousek po kousku. A žába ve vodě zůstane, dokud neumře. Když byste ale žábu dali do horké vody, tak vyskočí ven.

Takže my postupně odevzdáváme naše svobody, naši kreativitu, naši představivost, to, co znamená žít v harmonii, v komunitě, respektovat jeden druhého... To jsou takové malé kousky svobody, o které jsme přišli v moderním světě.

Chci tady říci, že radši vidím to, kde jsme teď, jako křivku učení. Protože když posuzujeme naši minulost, tak se rozzlobíme - na sebe, na ostatní. Tzn. chci tím říci, že jsme tady a teď a volby, které jsme učinili v minulosti, nás tady a teď dovedli. A teď máme nové objevy, které nám dávají nové odpovědi, nové způsoby myšlení a teď musíme učinit volbu: chceme přijmout potenciál těchto odpovědí a objevů? Přijímáme to a budeme je žít v našem životě, anebo je odstrčíme, protože je jednodušší žít ve strachu...

Já nemám odpověď. Ale jen vám řeknu, co pozoruji kolem sebe. Vidím tady dvě paralelní společnosti, které se objevují v západním světě - takže Evropa, Severní Amerika, Austrálie. Ne původní obyvatelé. Jsou tady dvě paralelní společnosti. Jedna společnost je úplně in ve všem - co se týče technologií, dohledů, protože se cítí bezpečněji, jsou prostě pro všechno, protože si říkají: "To je moderní svět, to je moderní způsob".

A pak je druhá skupina lidí, to jsou mí sousedé. Já je vidím třeba v obchodě, potkávám je na trhu... A ti sousedé říkají: "Ne tak rychle. Něco tady nesedí." A říkají: "My nevíme přesně, co se děje ve světě, ale je důležité vrátit se k základům. Pojďme se vrátit k jednoduššímu, prostšímu způsobu života. Pojďme se vrátit k rodině - musí být důležitá, pojďme se vrátit k čestné komunikaci, vraťme se k tomu, že budeme dělat poctivě vědu, výzkumy, kulturu..."

A tyto dvě věci se odehrávají současně. Ale to není udržitelné, aby takto pokračovaly dvě paralelní společnosti.

Takže, co si myslím, že se stane v blízké budoucnosti? My se budeme jeden na druhého dívat a budeme si říkat: "Kdo je šťastnější, kdo je zdravější, kdo má naplněnější život?" A odpověď na tuto otázku potom rozhodne o naší volbě v tomto světě. To je můj osobní názor, názor jednoho člověka, moje osobní pozorování a vnímání současného světa.

G.B.: To je dobrá otázka a souhlasím s tím, že bychom jí mohli věnovat celý program...

Mám vystudovanou geofyziku, takže tady se nacházíme v oblasti fyziky. A tady věda říká, že žijeme ve světě, kde se nám jeví, že máme mnoho voleb, že máme svobodnou vůli. Takto se to jeví. Ale když začnete chápat povahu reality, tak fyzika ukazuje, že jsou parametry, hranice této svobodné vůle. Ale nám se to jeví, že máme svobodnou vůli.

To je diskuze, kterou Albert Einstein, před tím, než zemřel, vedl se svými kolegy. Albert Einstein neměl rád představu kvantové fyziky. Nelíbilo se mu představovat si, že žijeme ve světě, kde je všechno propojeno. Nelíbilo se mu, že můžeme ovlivňovat fyzickou hmotu, aniž bychom se jí dotkli, nelíbilo se mu, že bychom mohli ovlivňovat chemii nebo biologické procesy v našich vlastních tělech.

A jeden z jeho kolegů, profesor John Wheeler, oba učili na Princetenu, jezdili na stejné konference, studovali stejné rovnice v matematice a John Wheeler měl úplně jiný náhled. John Wheeler říkal, že si nedokáže představit svět, kde věci nejsou propojené. On viděl data. A podle něj, bylo to někdy v padesátých letech, data ukazovala, že nejenže všechno je propojeno, ale vědomí je zásadní součástí takového propojení. Einsteinovi se nelíbilo to, že by vědomí mohlo vstupovat do fyziky. A John Wheeler řekl: "My, jako lidské bytosti, se díváme na svět, pozorujeme a očekáváme, že tam něco uvidíme." A to je ten akt, který vytváří náš svět a umožňuje naši svobodnou vůli.

Takže on vlastně říká jako vědec něco, co je fascinující. Protože když se díváme někam na kraj vesmíru a budujeme silné teleskopy, tak John Wheeler řekl: "Nikdy nenajdeme kraj vesmíru, protože pokaždé, když se podíváme s očekáváním, že tam něco je, tak vědomí tam něco pro nás dá, abychom to viděli." A kvantová fyzika nikdy nenajde tu nejmenší částici, protože pokaždé, když si budeme myslet, že jsme našli tu nejmenší částici, nastavíme nový stroj a uvidíme zase něco dalšího.

Takže akt svobodné vůle, naše schopnost zkoumat a interagovat se světem kolem nás, naše schopnost seberegulace těchto reakcí... O tom můžeme skutečně vést diskuzi.

A co se týče toho být pánem? To není volba. My žijeme náš život tak, jak jsme byli naprogramováni, díváme se na televizi, jíme jídlo, které třeba ani není jídlem, ani neroste v zemi, je vyrobeno stroji... To je jedna cesta života, která vede k nemocem a utrpení. Ale pak je další cesta, která nám umožňuje v čase, kdy jsme tady na zemi, být těmi nejlepšími z nás a zkoumat, zažívat zdravým způsobem. A ta volba mezi těmito dvěma cestami určuje, zda jsme, nebo nejsme těmi pány.