Jak hluboko sahá tvůj vztah s matkou?

Nosíš v sobě ještě její hlas?

Je v tobě stále ta holčička, která čeká, že ji jednou opravdu uvidí a přijme?

Jsi už dávno dospělá, ale někde uvnitř žiješ pořád jako její dcera. Jenže právě tenhle nevědomý otisk může řídit tvé vztahy, rozhodnutí, emoce i to, jak se cítíš sama se sebou.

Proto druhý webinář našeho cyklu věnujeme vztahu s matkou – a hlubšímu pochopení toho, jak nás formuje její vzor, co jsme převzaly, co v nás zůstalo nezpracované, co už není naše a co bychom naopak měly předat dál svým dcerám.

„Cílem určité revize našeho vztahu s matkou je, abychom v sobě rozpustily roli doživotních holčiček, doživotních dcer. Abychom dokončily oddělení. Abychom se staly kompletně dospělými. O to vlastně jde.

Jakmile ve vztahu s matkou zůstává něco bolestivého nebo traumatického, má to tendenci žít si svým vlastním životem. V rámci disociace to pak přesouváme do podvědomí a nevědomých vzorců – a tím pádem nás to v životě negativně ovlivňuje.

Proto se teď pojďme podívat na to, co může fungovat jako takový spodní hlas nebo proud v našem jednání a chování. Co ve skutečnosti není naše. Co je imprinting, neboli otisk mateřského vzoru.

A také: Co bychom měly předat svým dcerám. Protože nás to nikdo neučí. Nikde se to nedozvíme. A přitom každá máma chce pro svou dceru to nejlepší – jen často nevíme přesně, co je máme naučit.“

— MUDr. Helena Máslová