"Stejně jako online beseda předvánoční plynutí s Jaroslavem Duškem, tak beseda s Jirkou Ledvinkou Souznění božství je již několika letým evergreenem.

Vytvořme opět společně atmosféru vědomého prostoru a rozhovoru s božstvím, kde se vlastně potkáváme sami se sebou a s pro nás důležitými životními tématy a otázkami.

Beseda je vedena v odlehčeném duchu, s humorem a zároveň do patřičné hloubky s respektem a pokorou v inteligenci, která nás přesahuje.

Přijdťe být součástí, účast každého z vás mění ono vědomé pole a každý z vás si odnese to, co v danou chvíli potřebuje.

Těšíme se."

Honza

Jsou setkání, která nepůsobí tím, co přesně zazní. Ale tím, co se v člověku začne dít, když naslouchá.

Možná to znáte. Někdo mluví – a vy si najednou všímáte, že nejde jen o slova.
Že se zpomalíte. Že něco zapadne, i když byste to ještě neuměli vysvětlit.

Právě tímto způsobem působí i projevy Jiřího Ledvinky.

Nejde o předávání informací, které by si člověk měl zapamatovat nebo podle nich něco „dělat“. Děje se něco jiného.

„Pro mě tam ten člověk zmizel
a zůstalo tam něco, co ve mně silně rezonovalo.“

To, co působí, není osobnost. Není to argument ani názor.

Je to stav, do kterého se člověk může naladit.

Jak zaznívá i v rozhovoru s MUDr. Janem Vojáčkem, nejde o to, že by tady někdo někoho přesvědčoval. Spíš se otevírá prostor, ve kterém si člověk může sám všimnout, co se v něm odehrává.

„Když se to projevuje takhle, tak to není mysl.
To je projev sebe sama.“

Pro mnoho lidí je to zpočátku nezvyklé. Jsme zvyklí věci nejdřív pochopit hlavou, zanalyzovat je, zařadit. Tady se ale často nejdřív něco prožije – a teprve potom to začne dávat smysl.

„Pod slovy je pocit.
A ten je u toho velmi důležitý.“

I proto Jiří Ledvinka často mluví způsobem, který může být na první poslech nezvyklý. Někdy si lidé všimnou, že mluví ve třetí osobě – používá formulace typu „on říkal“ – a mají pocit, že mluví o někom jiném, nebo že se od sebe odděluje.

Ve skutečnosti je to zcela záměrné.

Tímto způsobem dává najevo, že nejde o osobní názor Jiřího Ledvinky, ani o jeho myšlenky nebo přesvědčení.

Ukazuje tím na to, že to, co zaznívá, nepřichází z osobnosti, ale z prostoru, který sám označuje jako božství – někdy také jako „Otce“.

„Používám ‚on říkal‘,
aby to lidi nebrali na osobnost.“

Nejde tedy o to, kdo mluví, ale co skrze toho člověka prochází.

A právě tady se dostáváme k dalšímu důležitému momentu, o kterém se v rozhovoru s MUDr. Janem Vojáčkem mluví otevřeně: zatímco slova plynou navenek, na pozadí zároveň probíhá něco jiného.

Neviditelný proces. Otisk. Působení, které se neděje skrze význam slov, ale skrze stav.

„Často vůbec není důležité, co říkám.
To hlavní je to, co probíhá pod tím.“

Právě proto se může stát, že si člověk z besedy neodnáší konkrétní větu nebo myšlenku, ale spíš pocit posunu, uvolnění nebo vnitřní jasnosti. Jako by se něco „srovnalo“, aniž by bylo nutné to hned pojmenovat.

To, co se děje na pozadí, není potřeba řídit ani chápat. Děje se samo – pokud mu člověk dovolí prostor.

V rozhovorech se zároveň jemně dotýká rozdílu mezi tím, čemu říkáme ego, a tím, co nazývá božstvím. Ne jako filozofického tématu, ale jako praktického rozdílu v postoji k životu.

Mezi snahou věci řídit, pochopit a zlepšovat a stavem, kdy se člověk uvolní a dovolí si vnímat.

„Ego chce vědět, jak to udělat.
Ale když to není přes srdce, tak to nefunguje.“

V těchto rozhovorech se objevuje také téma odpuštění. Ne jako morální výzva ani práce s minulostí. Spíš jako jednoduché rozhodnutí začít znovu.

Rozhodnutí, že teď můžeme začít načisto. Bez toho, abychom si s sebou nesli minulost, staré chyby nebo příběhy, které už nám neslouží.

„Můžete si uvědomit, že každé ráno začínáte načisto.
Že po vás nikdo nic nechce.“

Tato beseda není o hledání složitých odpovědí. Je spíš pozvánkou k jinému způsobu vnímání – k prostoru, kde se věci nemusejí tlačit, ale mohou se ukázat samy.

Jirka Ledvinka říká, že záleží hodně na vás,  jak si vše navnímáte, a nakolik se poznání dál stane součástí vašich životů. 

Proto jsme pro vás připravili bonusové záznamy dvou besed SOUZNĚNÍ BOŽSTVÍ IV. a záznam besedy SÍLA PROBUZENÍ s Jaroslavem Duškem.

„To, co mě nejvíce posouvá, je vědomé vystavování se proudu informací, které dráždí moji mysl a moje ego. A pokud k tomu zároveň uvnitř sebe cítím hřejivý pocit hluboké, i když ne jednoduše uchopitelné Pravdy, tak je to transformační zážitek a možný kvantový skok. A to přesně zažívám s Jirkou Ledvinkou.“

- Honza Vojáček

Beseda s Jiřím Ledvinkou a Janem Vojáčkem na různá témata formou otázek a odpovědí:

"Lidé by neměli vůbec řešit, jaký je rok a na co se s jeho příchodem ladit. Už by se nemělo jet v těchto věcech… Ve spárech té kolektivní mysli.

Naopak. Je potřeba dát všechno pryč. Jakoby nikdy nic z toho nebylo.

Zaměřit se na úplně nový začátek.

Na vlastní tvořivost v tomto světě, ať je jakýkoliv. Na vlastní souznění, vlastní iniciativu s božstvím." Jirka Ledvinka

Beseda s Janem Vojáčkem a Jaroslavem Duškem o tom jak se znovu narodit do života.

Dovolme si nasměrovat svou pozornost zpátky k sobě a probudit sílu, kterou máme uvnitř (a možná jsme ji už nějaký čas hledali pod hromadou povinností a plánů).

Přijďte si v lehkosti a s humorem připomenout, jaké to je odhodit přebytečné a otevřít se novým začátkům, které jaro přináší.

Znovu se nadechnout do života... 

Máme pocit, že se naše životní síla někde ztratila? Co když se cítíme unavení, stagnujeme, nebo máme dojem, že potřebujeme změnu? Možná jsme na chvíli zapomněli, jaké to je cítit se opravdu živí...