Autentický záznam pobytu ve tmě Jana Vojáčka s úvodním videem.

Díky vysoké míře intimity může nahrávka v někom vzbuzovat různé emoce. Já bych byl ale rád, aby lidé vnímali emoce, které to bude vyvolávat v nich. Protože ty moje emoce byly moje.

Samozřejmě se při pobytu ve tmě otevírala moje jakási zranění a lidé mohou k tomu přistoupit tak, že si třeba řeknou: "Co to je? Sdílet takové intimní věci... On je slabý, nebo co to tam ukazuje za zranitelnost a intimitu. To by si měl přece nechat pro sebe..." Takové třeba můžou padat myšlenky. Nebo k nim můžou přijít pocity od nějakého soucitu nebo lítosti nebo čehokoliv.

Byl bych rád, aby se lidé zkusili tak trochu odosobnit od toho, že to jsem já. Jako by si to prožili se mnou, ale z pohledu jejich životní cesty a životní dráhy. Jejich dětství, jejich vztahu s mámou, s tátu s přáteli...

Aby to nebylo: "Tohle je nahrávka o Honzovi a mě se to netýká. Já to mám jinak."

Aby si zkusili z toho opravdu vzít to, že jim nahrávka může něco dát, aniž by tam vlastně byli. Což nechci říci, že bych je chtěl demotivovat. Že kdyby někoho lákalo jít do tmy, tak si stačí poslechnout tento záznam a nemusí tam. To ne. Ale pokud zatím necítí, že by pobyt ve tmě byl pro ně, tak oni si z toho mohou vzít prožitek, ale ne přenesený můj prožitek, ale svůj prožitek.

Proto bych chtěl i motivoval k tomu, aby si záznam zájemci poslechli třeba ve tmě.  Záznam má 2 hodiny 20 minut, tak počkat, až bude klid, tmá, až budou mít svoji klidnou, osobní, intimní zónu, prostředí. A ne, že kolem nich budou běhat děti, nebo při poslechu pojedou třeba na kole, běhat venku.

Aby z toho získali nejvíc, opravdu doporučuji vytvořit si podmínky klidu, ticha, tmy a samoty. A v tomto módu si nahrávku poslechnout.

Děkujeme za vaši důvěru a že nám pomáháte svým příkladem šířit hlavní myšlenku zdravější společnosti pro sebe a naše děti